TAJEMSTVÍ VYSOKÉ PRACOVNÍ VÝKONNOSTI

Naše společnost je iniciátorem překladu knihy Inner Game of Work (v češtině Tajemství vysoké pracovní výkonnosti – metoda Inner Game) a jsme rovněž autory české předmluvy k této knize. Pokud máte zájem koupit si tuto knihu nebo se o ní dozvědět více viz. www.mgmtpress.cz.

Předmluva k českému vydání knihy Tajemství vysoké pracovní výkonnosti
Michal Ondráček

Vítám vás!

Pokud jste nahlédli do knihy Tajemství vysoké pracovní výkonnosti, možná vás podobně jako mne zajímá odpověď na otázku, která je naznačena v názvu knihy: „Jak v dnešní době se stále rostoucími nároky zvyšovat výkonnost firem, aniž by toto zvýšení bylo vykoupeno neúměrně vysokými náklady (finančními i lidskými)?“

Mnoho manažerů, majitelů firem, ale i liniových pracovníků, v důsledku toho stále intenzivněji pátrá po možnostech, jak zvyšovat výkon firem, týmů i jednotlivců.

Řada poradců i vzdělavatelů nabízí zaručené, ověřené metody zvyšování výkonu.

A přesto si tuto otázku neustále klademe. Proč?

Lidem v současné době totiž nestačí pouze podávat vysoký výkon, ale zajímají je rovněž náklady.

Budu muset více pracovat? Mám jít na další školení? Měl bych nastudovat nějaké teorie? Co musím obětovat? Kolik peněz budu muset investovat? Čeho se budu muset vzdát?

Klasická manažerská literatura rozebírá souvislosti mezi výsledky, činnostmi a schopnostmi. Pokud mám dosáhnout určitého výsledku, třeba zajistit prodej výrobků naší firmy v celkové hodnotě 100 000,- Kč měsíčně, musím navštívit „x“ zákazníků s pravděpodobností úspěchu „y“, že prodám každému „z“ výrobků . A k úspěšným návštěvám zákazníků potřebuji řadu schopností, které mi zajistí onu „pravděpodobnost ,y´, že skutečně prodám každému „z“ výrobků.

Pokud můj výkon není uspokojivý, pak podle tradičního názoru buď nepoužívám správný, doporučený, zkušenostmi ověřený postup, nebo nemám schopnosti, abych tento postup využil. Takže jsem vyslán/a na školení, na němž mne naučí „správnému“ postupu a rozvinou schopnosti potřebné k jeho využití.

Pokud i nadále neprodukuji uspokojivé výsledky, je podrobně analyzována moje motivace. Chce dotyčný/á u nás vůbec pracovat? Chce vůbec být úspěšný/á ? Proč nevyužívá poznatků, jimž se naučil/a na školení?

Manažeři se pak učí vést rozvojové pohovory, analyzovat situace i podřízené, motivovat je, poskytovat jim zpětnou vazbu, případně pozitivně ukončovat pracovní poměr.

Výsledky se sice dostavují, ale nevím jak vy, ale já mám dojem, že zdaleka neodpovídají investovaným finančním prostředkům i vynaloženému úsilí. Stále věřím, že existuje nějaká snadnější, příjemnější a efektivnější cesta zvyšování výkonnosti. Netvrdím, že máme dosavadní metody a postupy „zahodit“, ale souhlasím s Timem Gallweyem, že musíme přistoupit k jejich radikální změně.

Jenom připomenu, že klasický rozvoj našich schopností i schopností druhých je obvykle uskutečňován doporučeními a pravidly („Deset pravidel efektivního telefonátu“, „Sedm chyb v komunikaci“…), v lepším případě jsou tato doporučení a pravidla propojena s procvičováním a v ještě lepším případě doplněna o „koučování“ (bohužel význam tohoto termínu není jednoznačný ani mezi odborníky, proto uvozovky). Jinými slovy, snažíme se zvenčí doplňovat, mnohdy podle našeho neupřímnějšího přesvědčení, chybějící znalosti a dovednosti. Od mládí jsme přece usměrňováni rodiči, vychovateli, dobrými radami či zákazy. Od mládí se učíme, že když máme problém, vždy je někdo nablízku, kdo zná jeho řešení, nebo alespoň příčinu. Občas mám však pocit, že další radu nebo doporučení prostě již nemohu absorbovat, že všechny tyto teorie a postupy se hromadí někde uvnitř mého mozku, ale nepřinášejí už nic nového. Stále hledám něco, co by mi přineslo kvalitativní skok, ne jen „uspořádání pojmů“.

Při svém hledání jsem „narazil“ na metodu Inner Game… A ukázalo se, že tato metoda nebude pro mne jen další radou, doporučením nebo novým postupem. Stala se a doposud je pro mne jiným, novým přístupem k rozvoji.

Pracuje s jednoduchým vzorcem: V = P – I, výkon rovná se potenciál minus interference. Je to matematické vyjádření, které naznačuje základní myšlenkový směr. Klasický přístup, popsaný o pár odstavců výše, v podstatě pracuje se zvyšováním výkonu pomocí zvyšování potenciálu. Zjednodušeně řečeno: „V případě, že vaše auto nejede dostatečně rychle, přidejte plyn“. Pokud vám tedy něco nejde, doplňte si „vzdělání“, naučte se novým technikám, více se snažte. Metoda Inner Game se zabývá tou částí vzorce, kterou nazýváme „interference“. Pomocí zjednodušeném příkladu s autem bych to vysvětlil takto: „Můžete sice přidat plyn, ale nestačilo by odbrzdit ruční brzdu“?

Metoda Inner Game nabízí jiný způsob zvyšování výkonu, jiný způsob rozvoje, navíc i s notnou dávkou radosti z takového rozvoje a vysokého výkonu. Základní odlišnost tohoto přístupu bychom mohli definovat například takto: Bariérou k našemu úspěchu, k uvolnění našeho potenciálu jsme my sami. Kniha Tima Gallweye Tajemství vysoké pracovní výkonnosti zprostředkovává praktické zkušenosti z hledání, poznávání a odstraňování vnitřních bariér vysokého výkonu. Sám pojem Inner Game lze nejlépe vysvětlit na aplikaci ve sportu, odkud také metoda Inner Game pochází. Výhra ve sportovním zápase je ovlivněna naší kondicí, technikou, úrovní soupeře, podmínkami, za nichž zápas probíhá, atd. Jak vám však sdělí každý špičkový sportovec, vítězství je nejvíce ovlivněno stavem mysli. Přesněji řečeno, pokud se vám v hlavě odehrává dialog typu „Dnes to bude těžký zápas“, „Víš, že jsi slabý v ofenzívě“, „Pořádně se soustřeď“!, pak máte zaručeno minimálně velmi těžké výchozí postavení. Tento dialog je známkou toho, že nevyhráváte svůj vnitřní zápas. Cítíte-li naopak, že máte jasnou hlavu, jste koncentrovaní a zároveň uvolnění, pravděpodobnost, že budete úspěšní, je vysoká a je zřejmé, že svůj vnitřní zápas vyhráváte.

V práci lze nalézt naprosto stejné souvislosti. Rozpomenete-li se na dva příklady konkrétních situací v práci – vysoce úspěšnou a neúspěšnou – věřím, že budete moci popsat velmi podobné zážitky. Pokud jste řešili jakýkoli problém s hlavou plnou obav a protichůdných přání, velmi pravděpodobně jste nedosahovali očekávaných výsledků, nebo vás tyto výsledky stály velmi mnoho úsilí, peněz a času. A naopak, pokud se vám podařilo „vyčistit“ si hlavu a plně se koncentrovat na problém, zřejmě byly vaše výsledky na jiné, kvalitativně vyšší úrovni.

Na rozdíl od jiných publikací o pozitivním myšlení, které pouze nahrazují jeden vnitřní dialog jiným, autor knihy o metodě Inner Game popisuje mimo jiné i způsoby, jak vyhrát vnitřní zápas, jak utišit vnitřní dialog, a tím dosáhnout relaxované koncentrace a připravit si ideální podmínky pro vítězství ve vnějším „zápase“. Výsledkem je jednoznačná, pozitivní změna ve vnímání, rozvoji a v neposlední řadě i výkonu, ze které lze mít „navíc“ dobrý pocit.

Měl jsem to štěstí, že se mi podařilo prožít simulátor týmové spolupráce Working Together Workshop, který vedl Tim Gallwey a jeho kolega Valerio Pascotto, a ověřit si vysokou efektivitu fungování principů Inner Game v práci týmů. Je to již více než tři roky, a musím konstatovat, že pozitivní změny, k nimž došlo v mém vnímání, rozvoji i výkonu, jsou trvalé a výrazně ovlivňují nejen mne, ale i mé nejbližší okolí. V té době jsem rovněž četl tuto knihu a mým největším přáním bylo, aby byla vydána i v českém jazyce. Toto přání se mi tímto vydáním plní.

Pokud Vás bude lákat další literatura o aplikaci metody Inner Game v jiných oblastech, než je práce, mohu doporučit knihy Inner Game of Golf, Inner Game of Skiing, Inner Game of Tennis a Inner Game of Music. Tyto knihy jsou zatím k dispozici pouze v angličtině, ale věřím, že se dočkáme i českých vydání.

Těším se na vaše názory a připomínky. Pokud budete mít chuť „popovídat“ si, podělit se se mnou o své zkušenosti či se zeptat „kolegů“ pátrajících po možnostech zvyšování pracovního výkonu, můžete tak učinit na našem webu. Další informace naleznete rovněž na www.theinnergame.com.

Na začátku jsem se zmínil o tom, že mne zajímá odpověď na otázku, jak zvyšovat výkon. Uzavírám předmluvu ne tím, že bych řekl „Už to vím“ – to by bylo velmi laciné a navíc by to nebyla pravda – ale upřímným konstatováním, že mi tato kniha ukázala nový směr, a vám přeji totéž.

Michal Ondráček
CONEO
Brno, červenec 2004